Charakteristika:

V prosinci 2015 jsme si domů přinesly malého kocourka na mazlení. Jelikož se nám doma čím dál více líbil a zvažovaly jsme jeho vykastrování. Už jsme předběžně byly dohodnutý s chovatelkou, že si ho necháme na chov a doplatíme cenu. Jenže v srpnu 2016, kdy jsme skoro celá rodina trávily dovolenou u moře se přihodila nemilá věc, která všechny naše plány změnila. Honzík se nám zatoulal a vrátil se po 3 dnech v zbídačeném stavu, byl celý roztrhaný a nohy a břicho měl naprosto rozkousané, tak že mu život tzv. visel na vlásku. Naštěstí jsme narazily v Čelákovicích na jednu mladou paní veterinářku, které se sželelo kocourka a snažila se mu zachránit život. Celého pozašívala a 3 dny se o něj poctivě u ní doma starala. Honzík paní doktorce, ukázal jak se nemá chovat v kleci a prožila pár bezesných nocí, kdy slyšela rachot klece a najednou mňoukání u její hlavy. Honzík si otevřel klec a odešel spokojeně za paní doktorkou do postele, i když se ještě nesměl hýbat. Honzík nikdy nebyl naučený být v kleci a hlavně ne u cizích lidí, tak to nesnášel dobře, ale po návratu domů pookřál a nabral novou sílu. V důsledku této nehody jsme byly nuceni mu provést i kastraci, protože se mu zanítily i varlata a mohl by umřít. Od té doby ho hlídáme jako oko v hlavě a když čirou náhodou jde ven, což je opravdu zřídka, tak zhrůzou čekáme jak se vrátí.

Honzík vyrůstal s naší fenkou (černý retvívr) celý rok a půl. Za tu dobu se naučil od ní spoustu psích neřestí. Např. otvírání dveří a procházka nejen po schodišti, vytí na měsíc, žebrání kočičím hlasem. Ale co bytostně nenávidí je chození na vodítku. To si raději lehne do louže a bude ležet, dokud se mu nesundá postroj nebo ho nezvedneme na ruce. Jinak je to úplné zlatíčko. Miluje spánek na lidské posteli, ideálně ještě přikrytý peřinou, aby mu nebyla zima. Když vrní, tak je to velice příjemné vrnění, ale od té doby co máme doma více koček, jeho vrnění je dost vzácné. Je to naše malá žárlivka. Nikdy jsme nebyly příznivci výstav, ale v okolí jsme slýchávaly, že Honzík je nádherný kocourek, na konec jsme se rozhodly ho vzít na jeho první výstavu. Zde jsme byly velmi překvapeni jeho hodnocením. Porotce, který ho viděl byl ním naprosto unesen. Nikdo po celou dobu, co chodíme na výstavy nepoznal, že to je ten roztrhaný kocourek, který neměl vůbec přežít. Jediné co mu zůstalo na památku na tuto dobu je natrhnuté ouško.

Honzík má krásnou hnědo/zlatou srst s hnědými puntíky a překrásnými medovýma očima do tvaru mandle, jak to mají mít správně OCICATi. Je to náš pan kocour, který je velmi nekonfliktní a nemá rád doma žádnou agresi. Je spokojený, když on jako milostpán může pochodovat po bytě a ostatní kočky se mu vyhýbají, když nemá náladu nebo projevují podřazenost. Ovšem když má náladu, což je častěji, tak ani lustr není jeho hravosti ušetřen.